Tato Rudhyarova teze vychází z dělení čtyřiaosmdesátiletého cyklu Urana do tří fází, které představují cyklus přeměny tvora zprvu druhové a biologické úrovně, soustředěného na své ego, ve skutečnou individualitu, vědomou si své pravé funkce uvnitř lidského společenství, a následně ve vědomě transpersonální bytost, v pravého a v pravdě aktivního účastníka na dovršení životního údělu člověka.

Tyto fáze odrážejí tři podstaty celistvé lidské bytosti - tělo, duši a ducha. Pouze první z nich, fyzické tělo, je konkrétním, materiálním projevem této celistvé bytosti. Představuje fakt naší existence. Je prostředníkem, kterým archetypální lidská bytost projevuje všechny své schopnosti. Nejsme však pouhé tělo, a proto každý z nás může v určitém čase nechat vyjevit své vlastní jáství (ipséité), které odráží duši - druhou základní podstatu celistvé bytosti. Všichni jsme tedy potenciálně schopni rozvíjet určité vrozené, pro většinu z nás netušené schopnosti a včlenit tak do rozměru těla rozměr duše. Astrolog může usuzovat na projevení této duchovní potenciality, dřímající v každé lidské bytosti, podle věku dvaceti osmi let a podle charakteru nativity, kterou pro tento věk vypracuje. Je samozřejmě jasné, že "nativita duše" má pouze psychologický význam, který nemůže sloužit k určení událostí na fyzické rovině. Je to symbol - semeno formy a rytmu rozvíjení skutečně individuálního jáství v případě, že se toto jáství jako takové stane postupně realitou.

Tato fáze procesu nás vede do věku padesáti šesti let, kdy přichází možnost "třetího zrození" na úrovni "ducha". Postupné začleňování duševního rozměru do rozměru duchovního nám umožní dosáhnout transpersonální dimenze. Vtiskneme pak životu na psycho-mentální úrovni svou osobitost, a tím i nové a celostnější porozumění skutečnosti, které rozvíjí naši schopnost žít duchovně, to jest jako agens ducha. Uvědomíme si, že patříme do "vyššího" společenství individuálních bytostí, transpersonálních prostředníků ducha. Staneme se každý podle svých možností služebníky lidského pokolení a moudrosti pocházející z naší účasti na Díle člověka.

Dělení jakéhokoliv cyklu na tři fáze je všeobecně platnou daností, vlastní samotné povaze procesu vývoje, ať již biologického, intelektuálního, či duchovního. Hovořili jsme již o trojnosti těla, duše a ducha. Základem formální logiky je sylogismus (úsudek, vyvozený na základě tří tvrzení) - teze, antiteze ab synteze, představující cyklus vývoje intelektuální logiky. V obecnějším a živočišnějším, nebo dynamičtějším slova smyslu hovoříme o akci - reakci - interakci. Můžeme se též zmínit o psychologicko-sociologické trojici termínů závislost, nezávislost a vzájemná propojenost. Avšak za trojici, která nejpřesněji odpovídá "trojímu zrození", se dá považovat následující: fakt - idea (idea) - význam (signification).

Fyzické narození a tělo jsou faktem nezávislé existence, konkrétním a nezpochybnitelným. V tomto významu jsou také základem všeho, co se týká každé individuální živé bytosti. Nativita je astrologickým faktem, založeným na prvním nádechu a výdechu, počátku na matce nezávislé existence.

"Fakt " existuje nezávisle. Prostě JE. Reálným se však stává teprve tehdy, kdy jej společenství lidí jako takový uzná. Pokud si toto uvědomíme, můžeme propojit první pojmy trojic, o nichž jsme hovořili výše: fakt a nevědomé společenství. Fakt je kolektivní hodnota, stejně jako jsou fyzické narození a tělo faktem i kolektivní hodnotou zároveň. Tělo, zejména v okamžiku narození, představuje tu část celistvé lidské bytosti, v níž kolektivní hodnoty převládají. Novorozenec je čistým a prostým výsledkem vlivů a dědictví předcházejících generací. Jeho vnitřní reakce jsou především a téměř úplně fyziologické: čerpají z nevědomí společnosti lidského rodu. Zde dostáváme paralelu: fakt-společenství-nevědomí-tělo, k nimž je třeba přidat závislost a tezi. Novorozenec je ve svém přežívání téměř zcela závislý na okolí a k tomu všemu je fyzické narození a tělo "předpokladem" pro celý život této zvláštní lidské bytosti. Každá žena či muž je především plodem dědictví svých předků.